Tak schválně: řekne-li se Číňan v NBA, vybaví se vám někdo jiný, než Yao Ming? Čínský obr kdysi zářil po boku Tracyho McGradyho, bránil se se Shaqem, doma rozpoutal basketbalovou horečku a stal se jedním z národních symbolů. Nicméně nebyl první. Oním čínským průkopníkem byl muž zvaný Zhizhi Wang a dnes je tomu přesně patnáct let, co ve slavné lize podepsal první plnohodnotný profesionální kontrakt.

Najít o něm zmínku dnes, to byste se nahledali. Twitter, Google, Facebook, Zhizhi je téměř neviditelný. Vlastně jedinou informací, která je k dispozici, je připomínka, že Wang vloni v červenci ukončil profesionální kariéru. V Če-t'iangu, na místě, které jej mezi profesionály kdysi z dorostu převzalo.

A přitom se jednalo o tak zásadní průlom. Po čtyřech letech v dresu místních Rockets, kde se coby osmnáctiletý rozkoukával, si jej k šoku všech basketbalových odborníků vybrali v draftu 1999 na 36. pozici Mavericks. Generální manažer Don Nelson prý měl pro mladého Číňana slabost už několik let, a to ho viděl pouze v jednom zápase na mistrovství juniorů.

Tehdy se však čínský talent ještě nedokázal vzepřít diktatuře, která byla nekompromisní: nikam nejedeš, potřebujeme tě tady. A tak kluk, jehož příjmení znamená v doslovném překladu Král, musel zatnout zuby a čekat.

Symbol vzdoru, jenž pohrdal diktátem

Šance přišla za dva roky, když Zhizhi po zisku dalšího titulu v CBA odletěl narychlo do Ameriky. Dallasu zbývalo do konce základní části pouze deset utkání, Wang si však přesto vybojoval místo ve finální dvanáctce a zakončil ročník s nikterak špatným průměrem pěti bodů za osm minut hry. Památná byla především první střela proti Hawks, kterou zakončil po zastavení z výskoku se sebevědomím veterána.

"Nothing, but net," libovali si komentátoři. Pro někoho stále málo, pro Wanga tehdy víc než dost.

Jakmile však sezóna skončila, realita se ozvala. Čínský svaz Wangovi potřeboval dokázat, že reprezentovat zemi na hřišti i mimo něj musí navzdory dávným snům. Nastalo tedy kyvadlo - Čína, USA, Čína, USA. A pořád dokola.

Jeden ročník to rodák z Pekingu vydržel, po druhém, ve kterém dostal v NBA příležitost v 55 duelech, řekl dost. Už takhle nemůžu, prohlásil.

Rodná země reagovala tvrdě - když se vracet nechceš, už ani nebudeš moci. A Wang tak byl téměř ze dne na den nejen vyhozen z čínské reprezentace, ale rovněž i prohlášen za vlastizrádce.

Není třeba dodávat, že v Číně se jednalo o společenskou sebevraždu.

Potíže tím však nekončily, Wang se totiž dále rozhodl prostupovat životem na vlastní pěst. Po vypršení nováčkovského kontraktu s Dallasem propustil svého agenta, přestěhoval se do Los Angeles a v tichosti podepsal novou, plnohodnotnou smlouvu s Clippers.

Ale především - objevily se spekulace, že Wang hodlá z Číny dezertovat. Zaměstnavatele už v USA našel, proč ne rovnou nový domov?

Psal se tehdy první říjen 2002.

Vrátit se? To nepůjde

Situace začala zavánět dalším konfliktem. Jen pár dní před podpisem totiž Wanga navštívili dva vysoce postavení vojenští úředníci s novým, překvapivým nařízením. Vrať se neprodleně do země, slyšel pivot úsečný rozkaz.

"Tohle nepůjde, hraju za Clippers. Nashledanou," nehnul Wang ani brvou a zástupci po pár hodinách odjeli s nepořízenou. Bylo však zřejmé, že mezi asijskou mocností a sportovcem vzniká otevřené nepřátelství.

Abyste rozuměli - tohle už opravdu bylo něco. Čína, ve které coby člen Lidové armády kdysi "vládl spoluvlastencům na basketbalovém kurtu", země, která v něm viděla mnohem více, než nabízel, se urazila. Pompézní titulky jako "Wang - nový lídr za mořem" nebo "Přines nám čest a slávu, Zhizhi" rázem začaly mizet nejen z novinových stánků, ale rovněž i ze všech archivů.

Nový člen Clippers si však z nebezpečné půdy pod nohama nic nedělal a v průměrném klubu odehrál celou nastávající sezónu. Nijak však nepřesvědčil, a tak po něm v létě 2003 sáhli Miami Heat, kde se osmadvacetiletý čínský vyhnanec zařadil po bok draftové senzace Dwyanea Wadea.

Následující dvě sezóny na Floridě pak levorukému střelci natvrdo vyjevily, že NBA zřejmě opravdu nebude pro něj. Tím spíš, když jej zástupci nově vzkvétajícího týmu Heat vpustili na hřiště jen v pětatřiceti případech. Jak rád pak proto slyšel v telefonu: "Jak se máš? Nechtěl by ses vrátit? Nějak bychom to snad udělali..."

Na druhém konci byl trenér čínských Rockets, tedy klubu, se kterými se v minulosti nerozešel zrovna v dobrém právě kvůli americkému snu. A protože NBA už měl Wang dost (a upřímně, ona jeho taky), vděčně naslouchal.

Prosím, dejte mi novou šanci

Následovaly týdny a měsíce formalit, telefonů a setkání, které by už jeden vzdal, ne však Zhizhi. Vše nakonec vyvrcholilo článkem v nejčtenějším celostátním deníku, kde Wang musel všem lidem ukázat pokoru a veřejně se omluvit.

"Omlouvám se, udělal jsem hroznou chybu. Je mi to líto. Prosím, odpusťte mi a dejte mi šanci začít znovu... Už vás nezklamu. Chci vám vše vynahradit."

A hrdá Čína, země s velkým srdcem, svému někdejšímu poručíkovi nabídla druhou šanci. Wang podepsal novou smlouvu s Rockets, získal s nimi několik dalších úspěchů a vloni coby klubová legenda konečně došel klidu.

A nejen to - tamní federace jej znovu ráda povolala do reprezentace, se kterou si mimo jiné zahrál na MS v Japonsku či na domácí Olympiádě 2008 v Pekingu. Významných úspěchů spolu sice nedosáhli, lid v Číně však měl zpátky jednoho ze svých hrdinů.

Především obrovská rudá vlajka na japonském mistrovství s nápisem "China's Great Wall, Reunited At Last" hovořila za vše.

Co na tom, že jej server complex.com zařadil mezi pětadvacítku nejhorších neamerických hráčů v historii NBA, co na tom, že většina fanoušků Mavericks či Clippers si dnes už ani nevybaví Wangovo jméno. U Mavs je situace ještě specifičtější - Don Nelson kdysi odchod svého dávného objevu považoval za osobní urážku.

Když se však dnes v jeho přítomnosti byť jen zmíníte o NBA, Zhizhi se rozesměje. "To už mi snad ani nepřipomínejte," opakuje stále stejnou větu už několik let. "Tak dlouho jsem ve Státech snil o tom, že se jednou vrátím domů. Jsem šťastný, že se mi to vyplnilo."

Po americkém snu si tak dnes Zhizhi Wang žije i ten čínský.