Býval obyčejným teenagerem, který si chtěl sport jen užívat. Sem tam si kopnu s kamarády, občas si zahraju basket, miluju skateboard, říkával. Ve všem míval zastání, i otec Axel svého syna podporoval, jak jen mohl. Co nakonec průměrného kluka proměnilo v současný pilíř Hawks?

Sliby, chyby, praví známé české přísloví. Některé však nejde jen tak ignorovat, zejména pak takové, kterými se zavážete vlastní rodině. I Dennis Schroder kdysi jeden takový složil. K jeho splnění si však nejprve musel uvědomit, co vlastně chce.

Talent pro všechno a nic

Dolnosaský Braunschweig je známý především jako sídlo německého vrchního soudu, je však rovněž i místem, kde Schroder vyrůstal. Když v roce 2004 tehdy jedenáctiletý skejťák Dennis zkoušel triky v Prinzenparku, zrovna pršelo.

„Nechtěl bys zkusit basket, chlapče? V hale je sucho a nás je málo,“ oslovil kluka mladý muž, jenž se představil jako basketbalový trenér a právě mířil i s dalšími dětmi na trénink. A protože Dennis věděl, že jeho táta ho rád vidí právě s oranžovým míčem, kývl.

Do té chvíle býval puberťákem, který si nenechal nic nařizovat. Dlouhé hodiny trávil v parku ve vytahaných kapsáčích s kazeťákem u ucha, nebo zkoušel dlouho do noci streetballové finty ze sestřihů And1. Hrával i fotbal, který samozřejmě většina jeho kamarádů milovala, mihl se u stolního tenisu.

Ale pravidelné tréninky? Ty nepřicházely v úvahu. A to i navzdory faktu, že Dennisův otec Axel basketbal nadšeně sledoval.

I díky deštivému odpoledni se však Dennis stal součástí jednoho z místních týmů. A nevedl si vůbec špatně. Lepšil se den ode dne a rok od roku, což dělalo radost především hrdému tátovi.

Pár dní po šestnáctých narozeninách si jej vzal Axel stranou a řekl mu: „Dennisi, hraješ výborně. Zamysli si nad tím, že bys začal brát basket opravdu vážně. Víš, co by to znamenalo nejen pro tebe, ale i celou rodinu?“

Náctiletý teenager neochotně přikývl. Stále totiž neměl chuť se k čemukoli vázat, koneckonců na nějakou vizi do budoucna měl ještě čas. A hlavně ho tehdy vůbec nezajímala.

Slibuju, táto

Jenže za pár dní se vše změnilo.

U Schroderů byli zrovna po nedělním obědě, když Axel, jinak neustále zaměstnaný manažer velké průmyslové společnosti, jako obvykle odpočíval na své oblíbené pohovce. Rodinná idylka, dalo by se říct.

Z chvilkového odpočinku se však stal věčný. Otce dvou synů postihla ve spánku srdeční příhoda, ze které se už neprobral.

„Všechno se potom změnilo,“ vzpomíná německý reprezentant. „Hrával jsem fotbal, jezdil na skejtu, lítal po venku s kamarády… Ale když můj táta zemřel, zaměřil jsem se jenom na basket.“

Je však třeba zmínit, kdy přesně onen zlom nastal.

„Procházeli jsme tátovy věci a já našel v obálce jeden dopis. Táta do něj vypsal všechno, o čem jsme se bavili. A přesně tehdy se ve mně cosi hnulo a já mu slíbil, že ze mě jednou bude profík.“

Od té chvíle už Dennisova odpoledne neplynula nazdařbůh, talentovaný teenager se začal soustředit na úplně jiné věci. Mimo jiné na tátův sen.

Vzhůru mezi hvězdy

A s pílí přicházela odměna. Dennis se poměrně rychle vypracoval do první německé ligy, kde nastoupil už coby sedmnáctiletý. Sice paběrkoval, úkolem bylo především sbírat zkušenosti na farmě o ligu níž, ale neustále se zlepšoval.

O rok později už nastupoval pravidelně, o dvě sezóny dále získal cenu pro hráče s největším zlepšením. A jak s jídlem rostla chuť, přihlásil se sebevědomý Němec kromě draftu do NBA i na prestižní Hoop Summit. Tedy akci, která pod hlavičkou Nike sdružuje ty nejnadanější mladíky jak z Ameriky, tak i zbytku světa už od roku 1995.

Jinak také událost, na které v minulosti zazářili třeba Kevin Durant, Tony Parker, Kevin Garnett nebo Derrick Rose. A rovněž i Dirk Nowitzki, velká modla německého basketbalu a Schroderův největší vzor.

A jelikož v zápase samotném se Dennis zaskvěl mimo jiné 18 body a 6 asistencemi, nebylo na co čekat. Coby sedmnáctku si jej vybrali Hawks, kde Schroder působí dodnes. A jak jinak, rok od roku se jeho čísla lepší.

Jako oscarové drama

„Vzal jsem ho kdysi z parku do haly, když mu bylo jedenáct, a teď vidím Dennise hrát v NBA. To je příběh skoro na Oscara,“ usmívá se dnes Liviu Callin, rumunský trenér, který kdysi hvězdě Hawks poprvé vtiskl tréninkový řád. „Je jako Milionář z chatrče. Jo, to je přesně Dennis.“

A nejen to. Během čtyř sezón se Schroder vypracoval na jednoho z tahounů Atlanty - například v té loňské si připisoval téměř 18 bodů za 32 minut hry a stabilně nastupoval v základní pětce.

„Byl by na mě pyšný,“ usmívá se Dennis při vzpomínce na Axela. „Pořád se za něj modlím a vím, že je se mnou a sleduje mě.“

A onen dopis, který Schrodera nastartoval?

„Ten stále nosím u sebe,“ tvrdí a dotkne se hrudi.

Slib, který dal kdysi svému otci, může už dávno považovat za splněný. Opravdu totiž hraje s těmi nejlepšími.