Osobní život

Wilt Chamberlain trpěl nespavostí a tak byl známý pro pořádání obrovských párty ve svém honosném sídle za několik milionů dolarů, které sám nazval „souhvězdí Velké medvědice“. Žil samotářský život, přičemž mu doma dělaly společnost kočky Zip a Zap. Chamberlain miloval luxusní auta a tudíž řídil Ferrari, Bentley a dokonce si najal designéra aut Jamese Bonda, aby mu navrhl auto Chamberlain Searcher I v hodnotě 400 000 dolarů.

Přátelství

I když byl Chamberlain velký egoista, tak přesto měl mezi svými vrstevníky hned několik přátel. Mezi fanoušky byl oblíbený a měl vůči nim dobrý vztah. Často například zadarmo rozdával vstupenky a poskytoval autogramy. Byl to člověk, který si užíval všechnu tu pozornost. Několikrát se například pěsky vydal do centra Filadelfie, jen aby slyšel všechny ty povyky, které fanoušci vydávali v momentě, co ho spatřili. Spoluhráč Jerry West nazval Wilta: „složitý, ale opravdu milý člověk“ a jeho rival Jack McMahon dokonce řekl: „Nejlepší věc, která se NBA stala byla ta, že Bůh udělal Wilta dobrým člověkem... všechny by nás totiž svoji levačkou mohl zabít“. Legenda Bostonu Celtics Bob Cousy předpokládal, že kdyby se Chamberlain tolik nesoustředil na svou popularitu, tak by byl vážnější a vyhrál by více titulů.

Během většiny času své kariéry NBA byl Chamberlain dobrý přítel s Billem Russellem. Chamberlain často Russella pozval k sobě domů na Díkuvzdání a Russell zase zval Chamberlaina na své elektrické vláčky. Bod zlomu v jejich společném vztahu byl, když ho tenkrát v sedmém zápase finále NBA 1969 Russell označil za simulanta poté, co se Chamberlain kvůli zvrtnutému kotníku do zápasu nevrátil. Následujících 20 let spolu tito dva nepromluvli, až do doby, co se mu Russell soukromě omluvil, a později ještě v rozhovoru v roce 1997 s Bobem Costasem řekl: „Před 30 lety se stala taková věc... já jsem se mýlil.“

Mnohem nepřátelštější byl Chamberlainův vztah s o 10 let mladším rivalem Kareemem Abdul-Jabbarem. I když ho Abdul-Jabbar jako teenager obdivoval a jednou se dokonce pohyboval v jeho blízkém kruhu, tak hlavně poté, co Chamberlain odešel do důchodu, se jejich vztah změnil v silný odpor jednoho vůči druhému. Jakožto obdivovatel Malcolma X, afroamerického muslimského ministra, veřejného řečníka a bojovníka za lidská práva, podporovatel černého nacionalismu a islámského národa, Abdul-Jabbar několikrát obvinil Chamberlaina za zrádce černé rasy za to, že měl sklony k politice Republikánů, podporoval Richarda Nixona a za intimní vztah s běloškou. Když Abdul-Jabbar v roce 1984 překonal Chamberlainův rekord v celkovém počtu nastřílených bodů, tak došlo k vyhrocení jejich vzájemné nenávisti. Chamberlain mu několikrát řekl, ať odejde do důchodu a obvinil ho z toho, že nehraje na hranici svých fyzických možností. V roce 1990 vydal Abdul-Jabbar svoji autobiografii, ve které reagoval na tyto komentáře v napsaném dopise, který nazval „To Wilt Chumperlane“ a napsal v něm:

„Teď, když už jsem skončil s hraním, si mě historie bude pamatovat jako někoho, kdo pomohl svým spoluhráčům vyhrát, zatímco na tebe se bude vzpomínat jako na ufňukance, poraženého a toho, kdo se vzdal“.

Nenávist mezi nimi trvala až do samotného konce. Nikdy se neusmířili.

„Měl jsem pohlavní styk s 20 000 ženami“

I když byl Chamberlain jako teenager plachý a nesebejistý, tak se jako dospělý člověk stal známý pro své sukničkaření. Jeho právník Seymour „Sy“ Goldberg to podal takto:

„Někteří lidé sbírají známky, Wilt sbíral ženy.“

Švédská olympionistka ve skoku do výšky, Annette Tannander, která ho potkala, když ji bylo 19 a jemu 40 let, si ho pamatuje jako extrémě sebejistého, ale respektujícího:

„Myslím si, že se Wilt snažil získat všechno, co se jen hnulo, ale nikdy nebyl zlý nebo hrubý“.

Několik Chamberlainových blízkých kamarádů dosvědčilo, že měl jednou Wilt 23 žen během 10 dní a neměl problémy zorganizovat sex s více z nich najednou. Redaktor časopisu Los Angeles Times, David Shaw, ale trvdil, že během večeře se svojí ženou byl Chamberlain vůči svému rande „hrubý a sexistický, jako byl vždycky“. K tomu ještě dodal, že v jednu chvíli dokonce Chamberlain opustil stůl, aby získal telefonní číslo jedné atraktivní ženy, která seděla kousek vedle.

V roce 1991 vydal Chamberlain svojí druhou autobiografii nazvanou A View from Above, ve které jakožto celoživotně svobodný muž tvrdí, že měl pohlavní styk s 20 000 ženami. Aby to bylo možné, tak by musel mít pohlavní styk s 1,37 ženami každý den od svých 15 let až do vydání této biografie, což je zhruba 9 žen týdně. Za toto tvrzení se okamžitě stal terčem několika vtipů a Afroamerický tenista Arthur Ashe ho hodně kritizoval za ztrapňování černé rasy a naplňování předsudků o jejich sexuálním životě. Chamberlain se bránil slovy:

„Pouze jsem dělal to, co bylo přírodní. Honil jsem se za krásnými dámami kdykoli to jen bylo možné nehledě na to, kdo to byl.“

Dodatečně také vyzdvihl, že si nikdy nezačal nic se zadanou ženou. V rozhovoru těsně před jeho smrtí roku 1999 varoval všechny, kteří ho za tento čin obdivovali slovy:

„Pro všechny muže, kteří si myslí, že mít pohlavní styk s tisíce ženami je hodně „hustý“, tak jsem se za svůj život naučil, že mít tisickrát pohlavní styk s jednou ženou je mnohem lepší.“

Chamberlain nikdy nebyl blízko uzavření sňatku a také neměl záměr vychovávat dítě.

Jeho životopisec Robert Cherry věří, že tento divoký sexuální život byl způsobený tím, že ho v mládí ženy odmítali, což mu způsobilo touhu po kompenzaci. I když byl jeho život velmi promiskuitní, tak jeho o 11 let mladší životní přítelkyně Lynda Huey o něm řekla:

„Nebyl schopný kombinovat přátelství a sexualitu.“

Shaw dodal:

„Wilt vždycky nerad přiznával svoji slabinu, ale nemůžete být ženatý a zároveň superman. Nemůžete svým přátelům připadat dokonalý.“