Říká se o něm, že je nejlepším basketbalistou, který ještě nikdy nenastoupil v NBA. Má stříbro z olympiády, stříbra z Eura i mistrovství světa, šestkrát vyhrál VTB ligu a vloni konečně i vytouženou Euroligu. I díky zisku nejcennější trofeje starého kontinentu se letos v červenci srbský rozehrávač sebral a konečně prohlásil - mířím do Ameriky. Co od něj můžeme čekat?

Byly to dva odlišné rozhovory na dvou odlišných místech. Těžko dnes říct, kde je pravda, alespoň však fanoušek dostal nápovědu, jaké jsou Teodosicovy priority.

První z nich se uskutečnil v chladné Moskvě v roce 2013. Bylo krátce před začátkem přípravy na novou sezónu, když se Milosovi v telefonu ozval jeden z amerických novinářů.

„Proč nechci do NBA? Je to prosté. S Memphisem jsme se zkrátka nedomluvili na financích. Už je to za mnou, soustředím se na další sezónu v CSKA. Nezlobte se, budu končit,“ ukončil srbský dirigent interview víceméně po pár sekundách.

Pak tu však byl ještě jeden, mnohem upřímnější. Možná i proto, že jej Teodosic mohl vést ve své rodné srbštině. Časově jsme jen o týden dále, nacházíme se ve Valjevu. Historicky důležitý spojník mezi Bosnou a Bělehradem je nejen partnerským městem Prievidzy, ale rovněž i místem, kde žije celá Teodosicova rodina.

Zhruba pět dní před začátkem každoročních letních drilů, netradičně kolem oběda, zazvonil tehdy sedmadvacetileté hvězdě telefon znovu.

„Euroligu budu hrát už šestým rokem. Byl jsem několikrát relativně blízko, ale nikdy jsem ji nevyhrál. Je to pro mě srdeční záležitost,“ rozpovídal se otevřeně Milos pro místní zpravodaj. „Až se mi někdy poštěstí, pak se můžeme bavit o NBA. Do té doby to nemá smysl.“

Konečně titul, co dál?

Laťka tedy byla nastavena. V sezóně 2013/2014 to nicméně opět nevyšlo, stejně naprázdno vyšel CSKA i o rok později. Především po druhém zmíněném ročníku se v Rusku kousali frustrací - Olympiakosu totiž v semifinále podlehli o pouhé dva body, aby se pak dívali, jak finále opanoval rozdílem třídy Real Madrid.

Hrdý armádní velkoklub se však nepoložil a rozhodl se znovu zabojovat. K týmu se připojil Joel Freeland, vynikající sezónu odehrál Nando De Colo a sám Teodosic občas vypadal, že je nebranitelný.

Hlad byl obrovský, ve vzduchu však visela otázka – nezalekne se moskevská mašina úspěchu?

Nezalekla. Poté, co „Rudá armáda“, jak zní klubová přezdívka, suverénně prošla skupinami D a F a v play-off přejela slavnou bělehradskou Crvenou Zvezdu, ji v semifinále čekal rival z Krasnodaru. I přes jeho mohutné dotahování však CSKA ubránil sedmibodovou výhru a ve finále měl vyzvat Fenerbahce s Janem Veselým v čele.

I když to pro českého fanouška není úplně příjemná vzpomínka, po prodloužení nakonec zvedli pohár Teodosic a spol. Sám srbský rozehrávač přispěl k vítězství 19 body a 7 asistencemi a vymodlený milník své kariéry si mohl konečně odškrtnout.

I přesto, že v Evropě vyhrál, co mohl, se Teodosic rozhodl dodržet smlouvu až do konce letošního června. Když vypršela, oznámil, že ve třiceti letech konečně okusí NBA.

Sebedůvěra navzdory očekáváním

„V minulosti jsem cítil, že v NBA vlastně tak úplně hrát nechci. Teď už o tom přemýšlím,“ usmál se uvolněně v jednom z dalších rozhovorů. „Chci se podívat do Států, chci si zahrát NBA a měřit se s těmi nejlepšími hráči na světě. Řekl bych, že teď jsem na to lépe psychicky i basketbalově připravený. Věřím, že to dokážu.“

Pak se zahleděl zpříma a dodal: „Nemám o sobě žádné pochybnosti.“

V prvním zámořském angažmá jej čeká solidní výzva – Los Angeles Clippers. Tým, který se šest let neúspěšně snažil dotáhnout do finále hvězdný Chris Paul, v létě výrazně oslabil a o play-off se bude muset hodně rvát. Právě Paula má Teodosic nahradit.

Což o to, zkušeností má na rozdávání. Ve třiceti letech už toho není mnoho, co by mohlo stálici srbského basketbalu překvapit, je však známo, že NBA je na úplně jiné úrovni než zbytek světa. S nadsázkou řečeno, nejlepší evropské kluby by měly proti nejhorším americkým problém vůbec si vypracovat střelu.

Bez nadsázky pak vzpomeňme, jak některé euroligové hvězdy své pověsti v Americe ani v nejmenším nedostály. Jako příklady nám poslouží už zmiňovaný Nando De Colo, jeden z nejspolehlivějších Evropanů posledních let, nebo třeba katalánská modla Juan Carlos Navarro. Zatímco druhý jmenovaný po ucházejícím nováčkovském ročníku pochopil, že NBA zřejmě nebude pro něj, De Colo úplně propadl.

Útok vyhrává zápasy, ale…

Co očekávat od Teodosice?

„NBA neměla takového hráče od dob Jasona Williamse,“ napsal v červenci jeden ze srbských novinářů. Je pravda, že jakkoli je třeba zmíněný Chris Paul hráčem s nadprůměrným citem pro přihrávku, Milos je ještě o jednu úroveň výše. To, co dokáže s míčem, uznale pochválil i americký výběr po posledním mistrovství světa.

A řekněme si upřímně – jeho hra bude „Lob City“ vyhovovat, vždyť právě ze hry rozehrávačů těží DeAndre Jordan i Blake Griffin nejvíce. Totéž se dá očekávat i u střelců, profitovat z Milosovy hry by mohli třeba Louis Williams, Austin Rivers, Wesley Johnson nebo Danilo Gallinari.

Další výhodou je, že Teodosic nepůjde do úplného neznáma, v týmu se totiž potká s Patrickem Beverleym. Oba spolu kdysi hráli za Olympiakos a podle Beverleyho slov „byli jako dva bratři“. Jelikož oba naskakují na stejné pozici, bude třeba, aby si vyhověli.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že Teodosic nepatří mezi nejlepší atlety a jeho hra těží jen z geniálních přihrávek a techniky obecně. V soubojích jeden na jednoho s rychlejšími, silovějšími a agresivnějšími rozehrávači bude pravděpodobně dost zaostávat. Ne, že by patřil mezi vyloženě špatné obránce, dokáže zabojovat, když je potřeba - při pohledu na mnohem tvrdší a rychlejší hru v NBA se však nelze zbavit pocitu, že Clippers mohou mít problém.

Tohle jsou však pouze prognózy, pravda se nám začne nastiňovat od 19. října, kdy pro Clippers začíná utkáním s Lakers nová sezóna.

A Teodosic je na ni podle vlastních slov připraven. Konečně. Mohou mu fanoušci věřit?