Neměl jsem tým jako LeBron, mrzí Carmela. Rockets ho prý podrazili
05. 08. 2019, 10:00 » Perličky - Autor: Matyáš Fanta
(zdroj: Nbasket.cz)
Desetkrát si zahrál v utkání hvězd, třikrát dosáhl v americkém dresu na olympijské zlato. V sezóně 2012/13 byl nejlepším střelcem ligy. Přesto se do Carmela Anthonyho v poslední době strefuje řada lidí, a to z řad odborníků i fanoušků. Důvod? Pětatřicetiletý hráč si stále horko těžko hledá nové angažmá. I proto požádal populárního novináře Stephena A. Smithe o rozhovor, ve němž nabídl svůj pohled na řadu věcí.
Výsledkem bylo zhruba čtyřicetiminutové povídání v rámci pořadu First Take.
O tom, proč vůbec Anthony požádal o rozhovor:
Myslím, že teď je ten pravý čas. Dlouho jsem cítil, že bych měl něco říct a nějak se obhájit. Musel jsem se trochu vzdálit od basketbalu, neměl jsem moc na výběr. Potřeboval jsem si zhodnotit situaci a zjistit, co se vůbec děje, a taky zjistit, kde se vůbec nacházím. V kariéře i v životě. Nechápal jsem situaci, která nastala. Chápal jsem nicméně stránku byznysu.
O konci v Houstonu po deseti odehraných zápasech:
Byl jsem překvapený. Na začátku jsem slyšel, že já jsem ten kousek, který jim chyběl a který potřebovali. Houston se mě snažil získat už tři nebo čtyři roky. Přišel jsem tam a dělal vše, co jsem dělat měl. Nikdy jsem nevynechal trénink, pracoval jsem, jak jsem měl a choval se profesionálně. Pak přišel desátý zápas. Chtěl jsem zajít za Darylem (Daryl Morey, generální manažer Rockets – pozn.red.) a o všem si promluvit. Co zlepšit a co mám já udělat pro to, aby se naše situace otočila. Ukázalo se, že on se mnou chtěl také mluvit. O mém propuštění. To, jak situace skončila, se mi vážně nezamlouvalo.
Byl jsem v San Antoniu, ve svém pokoji jsem se připravoval na utkání. Měl jsem ten večer s Darylem mluvit. Přišel a v podstatě mi oznámil, že moje služby už tady nejsou potřeba. Odpověděl jsem: O čem to sakra mluvíš? Prohlásil, že spolupráce nefunguje. Já odpověděl, že mám zítra zápas, a on na to, že se už zítra nemusím převlékat. V podstatě mi prozradil, že se nedostanu do rotace. Už jsem začínal přijímat fakt, že chodím na hřiště z lavičky. Ale to, že se nedostanu do rotace devíti nebo deseti hráčů, to už není o basketbalu.
O reakci Chrise Paula a Jamese Hardena:
Ihned jsem zavolal Chrisovi a Jamesovi. Zeptal jsem se jich, jestli o tom něco věděli. Oba dva mi řekli, že neměli nejmenší tušení. S Chrisem jsem navíc mluvil dlouho a otevřeně ve svém pokoji. Řekl, že by mi nic takového neudělal a já mu věřím.
O svých tehdejších pocitech:
Upřímně, cítil jsem se pod psa. Začal jsem o sobě pochybovat. Ptal jsem se sám sebe, jestli ještě můžu basketbal dělat. Cítil jsem se, jako kdybych v práci dostal padáka.
O tom, jestli v tom hrál roli trenér D`Antoni:
Nevěřím, že v tom hrál jakoukoli roli. Myslím si, že to Daryl nikomu neřekl, ale fakta samozřejmě neznám.
O srovnání konců v Houstonu a Oklahomě:
Byly velmi rozdílné. V Oklahomě jsem přijal svoji roli, a to jsem v útoku nebyl ani třetí volba. Tou byl Steven Adams, já byl až čtvrtým hráčem. Ale přijal jsem to, věděl jsem, že máme tým s ambicemi na titul. Všichni jsme to tak cítili. Poté se však začaly objevovat všechny ty zvěsti a spekulace, jestli se vzdám nějakých peněz, jestli jsem ochoten chodit z lavičky. Problém je, že nic z toho se mnou nikdo neřešil osobně.
O tom, jestli by v Oklahomě přijal roli náhradníka:
Nemohl bych takovou roli přijmout, protože mi nebyla vysvětlena. Pokud by mi řekli, že pro tým je nejlepší, abych začínal zápas na lavičce, přemýšlel bych o tom. Pravděpodobně bych si uvědomil, že to opravdu je nejlepší možnost. Sám jsem šel za trenérem Billym Donovanem zeptat se, co mám udělat. On mi to řekl a já to ocenil. Přál jsem si, aby to v Thunder fungovalo, a věřil jsem, že to skutečně fungovat bude.
Proč to v Oklahomě skřípalo:
Znovu si myslím, že to tehdy nebylo o basketbalu, ale o něčem jiném. Chtěli nějakým způsobem přepracovat můj kontrakt a já jsem cítil, že tak by to být nemělo. Celé to na mě v Oklahomě působilo jako jednorázová akce, což jsem nerespektoval. Já přišel do klubu bojovat.
O tom, jestli chce stále pokračovat v kariéře…
To, že jsem zůstával potichu, neznamenalo, že jsem se vzdal. Trénuju každý den. Ano, bylo období, kdy jsem si říkal, že už to dál nechci dělat. Měl jsem pocit, že basket miluju více než on mě. Teď nicméně miluju tuto hru tak, že ji nemůžu přestat hrát.
O možné „farewell tour“:
Nikdy jsem o žádné farewell tour nemluvil, ani jsem o ní nepřemýšlel. Ano, dříve mě napadlo, že tato sezóna bude moje poslední, ale teď vím, že jsem stále schopen hrát. A myslím si, že teď to není o basketbalu jako takovém, ale o tom, zda jsem ochoten akceptovat určitou roli v týmu. Což jsem.“
O tom, jestli mu zhoršily reputaci negativní komentáře a spekulace:
Na tisíc procent. Slyšel jsem, že se o mně šířily věci, které by mi člověk z očí do očí neřekl. Nikdo nemůže říct, že bych nebyl dobrým spoluhráčem nebo že jsem netrénoval. Všem negativním zprávám dost pomohla média.
O výroku Chaunceyho Billupse, který prohlásil, že Anthonymu během angažmá v Denveru více záleželo na tom, kolik dá bodů, než na výsledku:
Měl jsem trochu jinou mentalitu. Bylo mi 23 nebo 24 let a chtěl jsem dělat všechno pro to, abychom vítězili. Pokud jsem nedal tolik a tolik bodů a my vyhráli, tak jsem měl pocit, že jsem k triumfu nepřispěl dostatečně. Každý zápas jsem prostě chtěl předvést co nejlepší výkon. S Chaunceyho výrokem ale nemám problém. Vadí mi spíš jeho načasování. Zrovna teď to prohlásit nemusel.
O pětiletém kontraktu v hodnotě 80 milionů dolarů, který podepsal s Nuggets (pokud by se tak nestalo, dost možná by se v roce 2010 namísto Chrise Boshe spojil s LeBrone Jamesem a Dwyanem Wadem v Miami):
Bylo to nevyzrálé rozhodnutí. V té době jsem úplně nechápal, kam celkově basketbal směřuje. Nechtěl jsem přijít o žádné peníze. Miloval jsem Denver, nebyl jsem připraven ho opustit. Až v posledním roce jsem registroval, že tenhle hráč tu nebude, tamten taky odchází... LeBron s Dwyanem mi navrhovali, ať vezmu nabídku na tři roky. Já ovšem byl naivní. Nechápal jsem basketbal z pohledu byznysu a nebyl jsem se schopný vzdát se dvou let, během kterých bych si mohl přijít na opravdu pěkný balík.
Bavili jsme se i o tom, že bychom chtěli hrát spolu, ale nevěděli jsme, jak by k tomu došlo nebo kdy. Byl to v té době pouze nápad.
O podpisu s Knicks v roce 2011 a upřednostnění peněz před ambicemi na titul:
Neměl jsem moc možností. Už jsem byl jednou nohou v Chicagu, ale proslýchalo se, že různí hráči by měli odejít. S Knicks jsem se tedy setkal jako s posledním týmem, a věděl jsem, že jsem připraven posunout se dál. Ze strany Knicks mi bylo přislíbena spousta věcí, proto jsem si řekl, že patřím do New Yorku.
O chybějících týmových úspěších a srovnání s Jamesem a Wadem:
Jako soutěživý člověk jsem si říkal: Proč ne já? Co se děje? Na druhou stranu – já nikdy neměl okolo sebe takový tým jako oni. V New Yorku jsem se cítil dobře, byl jsem doma a věřil jsem, že můžeme být úspěšní. Věřil jsem tomu, co mi bylo přislíbeno. Možná jsem byl lehce naivní, ale chtěl jsem v New Yorku vytvořit něco speciálního.
O tom, jestli ho štve, že není na soupisce, přestože má mezi hráči spoustu přátel, kteří by se za něj mohli přimluvit:
Štve mě to hlavně kvůli mým kvalitám. V NBA je 30 týmů. To mi chcete říct, že se nevejdu na patnáctičlennou soupisku žádného z nich? Jsem schopný přijmout menší úlohu. Musel jsem to udělat už u Thunder. V Houstonu jsem to nemohl akceptovat, protože mi to nebylo vysvětleno. Nejdříve mi říkali, že jsem ten hráč, kterého potřebovali a který jim chyběl. Ale když jsem do týmu přišel, bylo to úplně jinak.
Právě teď mám pocit, že vše je spíš o politice než o basketbalu. A v určitém čase jsem se politikou v basketbale nechtěl zabývat. Bavím se s Chrisem Paulem, LeBronem Jamesem a Dwyanem Wadem v jednom kuse, ale nebudu je žádat, aby mi sehnali místo na soupisce. Dostávám ale hodně rad o tom, že mám udělat krok, který je nejlepší pro mě a který mě udělá šťastným. Momentálně mě udělá šťastným to, když budu moci opět hrát basketbal. Přijmu roli, kterou bych třeba v minulosti nepřijal. Nemám problém s rolí náhradníka.
O tom, proč by mu lidé měli věřit:
Protože říkám pravdu. Nikdy jsem o takových věcech nemluvil, jenže teď cítím, že se ke mně spousta lidí začala vyjadřovat. Což se mi nelíbí.
O jeho hlavním cíli:
Hlavní cíl je samozřejmě vyhrát titul. Na druhou stranu chci hlavně hrát, basketbal mi chybí. Myslím, že si zasloužím další šanci. Titul je jedna věc, ale pokud bych takovou příležitost nedostal, vím, že tuhle hru miluji natolik, že by mi stačilo ji prostě a jen hrát.
O tom, co se stane, když se mu nepodaří získat další angažmá:
Asi bych byl v klidu. Věděl bych, že se můžu přesunout k jiným věcem, které momentálně dělat nemůžu. Už nebudu muset trénovat každý den a udržovat se ve formě.
O tom, jaký bude jeho odkaz po konci kariéry:
Pro mě je odkaz něco, co po sobě člověk zanechá po své smrti. Můj odkaz tak bude stále pokračovat. Vracím to, co jsem se naučil, chci něco předávat mladším klukům. Donovan Mitchell přišel a chtěl po mě rady. Kyle Kuzma se mnou chtěl trénovat. Hodně hráčů za mnou chodí, což by se dalo chápat jako můj odkaz už nyní.