Satoranský: Spasitel, který drží tým pohromadě
13. 01. 2019, 18:30 » Rozhovory - Autor: Matyáš Fanta
(zdroj: Nbasket.cz)
Po tom, co zaznamenal Tomáš Satoranský historický triple-double v NBA, zaplnil stránky takřka všech českých médií. Žádný ze zbývající trojice Čechů, kteří zasáhli do nejprestižnější basketbalové ligy světa, se tímto milníkem pyšnit nemůže. Ale nebyla to pouze česká média, která kluka z Flóry v posledních oslavovala. Před pár dny totiž americký server "The Ringer" přišel s rozsáhlým článkem o přínosu Satoranského na hřišti i v šatně Wizards.
V čem tedy spočívá jeho hlavní přínos? V jeho soutěživosti. To potvrzují jak jeho spoluhráči, tak kouč Scott Brooks. Hráči Washingtonu říkají, že mu nic není jedno. Nesnese, když se mu něco nepovede a neváhá si vylít zlost ani trenérovi. „Ani mu nemůžu odpovědět, nerozumím tomu co říká. Má velký zápal pro hru, protože chce vždy udělat správnou věc,“ prohlašuje 53-letý lodivod týmu. Tomu se však nelze divit. Hlavnímu rozehrávači Johnu Wallovi ukončilo zranění paty sezónu. Jeviště v podobě Capital One Areny tak musí opustit předčasně a hlavní role se zhostí právě český rozehrávač. Čeká ho nelehký úkol - dotáhnout svůj tým do playoff.
Jestli příběh skončí happyendem je pochopitelně ve hvězdách, ale podobného scénáře jsme byli svědky i před rokem. Ale to že není lhostejný a nebojí se zodpovědnosti z něj dělá velmi ceněného a oblíbeného hráče. Washington Wizards si v poslední době prochází těžkým obdobím. Kvůli incidentům z poslední doby si vybudoval pověst problémové organizace. Wall sprostě nadával Brooksovi, později se dostal do slovní rozepře s Jeffem Greenem. Bradley Beal se naopak ostře pohádal s nyní již bývalým spoluhráčem Austinem Riversem. A v neposlední řadě se pak s koučem pohádal také Kelly Oubre Jr., který již hraje ve Phoenixu.
Počátky jakési týmové nepohody se projevily již v minulosti. A to, když Washington sestavil svojí velkou trojku. Beal, Wall a Otto Porter Jr. podepsali všichni maximální kontrakty. Vrchol přišel v lednu 2018 kdy Wall podstoupil operaci kolena, která ho na následující dva měsíce poslala mimo hru. Jak už bylo zmiňováno, Brooks ukázal na Satoranského. V tu dobu neznámého, šestadvacetiletého hráče. A i jeho překvapil způsob, jakým se jeho svěřenec zhostil klíčové role. Z prvních třech zápasů odcházeli hráči z hlavního města jako vítězové.
Jenže to nebylo všechno. Tým dával víc bodů, lépe střílel, lépe bránil a hlavně hrál týmově. Wall je americký prototyp rozehrávače. Potřebuje míč v rukou. Naopak Satoranského vychoval evropský basketbal. To znamená že si zvyknul na to poslat míč rychle z ruky. Pokud viděl lépe postaveného spoluhráče, poslal mu míč. Klidně v prvních vteřinách útoku. Za to si vás spoluhráči zamilují.
Po třetím zápase zveřejnil Polák Marcin Gortat (nyní hráč Clippers) příspěvek na twitteru, ve kterém napsal: „Neuvěřitelné vítězství! Skvělá ‘týmová‘ výhra!“ Zkrátka všichni věděli, že si hráči více přihrávají. Věděl to i Wall. A věděl, že to ví i jeho spoluhráči. Na tweet Gortata zareagoval svým příspěvkem, kde stálo pouze „Lol.“ Později ho smazal. O pár dní později se pak k celé situaci vyjádřil trochu sdílněji: „Vím, že jsem týmový hráč. Průměruji skoro deseti asistencemi na zápas. Rád nacházím spoluhráče ve volných pozicích a vytvářím jim jednoduché střely. Ještě více šokující je to, že tohle přichází od Gortata, který ode mě má nejvíce asistencí.“
Gortat mezitím změnil působiště, a tak může o Wizards mluvit trochu víc otevřeně. „Je tam velké napětí. Tím jsem si celkem jistý,“ říká o svém bývalém působišti. Hráči mají rádi Satoranského, protože dělá ty správné věci. Jako první se vrátí do obrany. Skáče po míči. Omluví se, pokud vám nepřihrál do volné pozice. Dokáže zachovat chladnou hlavu ve složitých situacích. Je to týmový hráč, skvělý do kabiny.
V druhé polovině prosince před zápasem s Bulls nebyli hráči Wizards povinni mluvit s novináři. Přesto se s nimi nakonec Satoranský setkal a působil velmi příjemně. V šatně seděli hráči s mobily v ruce, před zápasová muzika nehrála. Zkrátka šlo zřetelně vidět, že šatna Čarodějů není to nejpohodovější místo na světě. O 24 hodin později je potvrzeno, že Wall zmešká zbytek sezóny. Na té samé tiskové konferenci pak Brooks zmiňuje Satoranského jako naději, že nemusí být tak špatně. „Když jste v problémech, tak se občas objeví někdo, o kom jste si mysleli, že není připraven. Nebo, že není schopen ustát ten tlak. To byl Tomáš minulý rok, když zachránil naši sezónu svým nasazením, odhodláním a odvahou.“
Objevení toho jak může být český rozehrávač prospěšný je jedním z mála pozitiv, která organizaci potkala v posledních dvou letech. Sám hráč k tomu taky tak přistupuje. Je šťastný, usměvavý a rád pomáhá zaměstnancům klubu. Pokud PR tým potřebuje někoho ke spolupráci, on je tou správnou volbou. Novinářům trpělivě odpovídá na otázky a navazuje oční kontakt. „Zaujalo mě, jak se mi díval do očí a poslouchal všechno, o čem jsem mluvil,“ komentoval první setkání se Satoranským v roce 2016 Scott Brooks.
Českému reprezentantovi nevadí trávit nějaký ten čas novináři. Jeho agent říká, že rád chodí do kaváren, koupí si kávu. Je trochu jiný, než na co jsou v USA zvyklí. A i o americké nátuře se Sato rozpovídal. „Nejsem si jistý, jestli když se zeptáte, jak se mám, jestli vás to opravdu zajímá.“ Ve Španělsku se přece jenom pohyboval v trochu přirozenějším prostředí. Tam Satoranský hrál předtím a potom, co si ho zvolil Washington jako 32. volbu draftu v roce 2012. Draft sledoval v Česku s přáteli a přítelkyní, nyní už manželkou. Kolem páté ráno českého času pak Adam Silver přečetl jeho jméno.
Wizards ho následně pozvali na Letní ligu, po které se rozhodli nechat hráče „dozrát“ ve Španělsku. Satoranský tak zůstal na jihu Evropy další čtyři roky. V roce 2016 konečně přišel telefonát z hlavního města USA a český rozehrávač si mohl jet splnit sen. Basketbal v zámoří se od toho evropského značně liší, jak poznal sám Satoranský. Jako například to, že v Barceloně nezáleží na tom, kdo zápasy začíná a kdo chodí z lavičky. „V Barceloně se základní pětka mění skoro každý zápas, V NBA je to pevně dané,“ říká Satoranský. „V NBA často slyšíte, že musíte mít čísla, protože vás lidi sledují.“ Tím se Satoranský neřídí. Je to pro něj něco nepřirozeného. Nechce za každou cenu vždy skórovat.
I američtí trenéři jsou trochu jiní. Občas až nesnesitelně pozitivní. Ve své debutové sezóně v zámoří se Satoranský dostával na hřiště velmi sporadicky. Občas dostal 4 minuty, občas 12. Ve svých 25 letech byl v podstatě nováčkem. Měl nováčkovské povinnosti, nosil starším hráčům tašky a dostával minuty jako nováček. Jeden zápas se Satoranskému obzvlášť nevyvedl. Zaznamenal dvě ztráty během dvou minut a šel ze hřiště. Asistent trenéra mu řekl „dobrá práce,“ a Satoranský vybuchl. „Dobrá práce? Cože? Hrál jsem příšerně,“ pronesl k němu.
Což je další věc. V USA nemají trenéři takové postavení jako v Evropě. Tady jsou vnímání jako bohové. Jsou tvrdí, ale vy to respektujete. V Americe je to obráceně. Platy basketbalistů jsou veřejné a o dost větší než platy koučů. „Je to škodlivé, ukazuje to, že je to velký byznys,“ říká dvoumetrový rozehrávač.
Na otázku, zda je komunikace uvnitř klubu ideální odpovídá, že jak kdy. „Mohlo by to být lepší. Stále se o Wizards objevuje spousta spekulací. To nám dost škodí. Bylo to tak už v době, kdy jsem sem přijel.“ A bylo tomu tak dokonce ještě předtím. Měsíc před jeho příchodem totiž Bradley Beal podepsal prodloužení kontraktu. Jeho smlouva nabyla o 50 milionů dolarů, měla větší hodnotu než ta Wallova. Způsobilo to hlavně to, že se v NBA zvýšil platový strop. Důvodem tedy nebylo to, že by si organizace Beala cenila o tolik víc než Walla.
I přesto údajně hvězdný rozehrávač na svého spoluhráče žárlil. „Teď když máš svoje peníze, musíš zlepšit svou hru. Chci, aby si byl All-Star, stejně jako jsem já.“ Později pak řekl, že mají tendenci, moc se s Bealem nemít rádi. Satoranského takovéto incidenty mimo palubovku nezajímají. A to z něj dělá ideálního hráče, který drží tým pohromadě. V každém týmu NBA takovéto složité vztahy existují. Sleduje se kdo nahrává komu, kdo doskakuje pro to, aby si nahnal statistiky, kdo vystřelí ve chvíli, kdy má nahrát a tak dále. Satoranského tyhle věci nezajímají. Nenahraje hvězdě týmu kvůli tomu, že je to hvězda. Nahraje kvůli tomu, že je ve volné pozici.
Spoluhráči Satoranského považují za hráče, který se označuje jako tzv. "glue guy". Tedy hráč, co drží kolektiv pospolu. Satoranský nezasahuje do vyhrocené situace. Na druhou stranu poslouchá, když se někdo potřebuje svěřit. Je to možná jediná možnost, jak mohou Wizards fungovat. Gortat strávil v hlavním městě pět let a dal Satoranskému cennou radu: „V NBA je jedno pravidlo. Otevři oči a nastraž uši, ale zavři pusu a nic neříkej,“ řekl Gortat. V listopadu se objevily informace o vyostřeném tréninku. Wall se hádal s Greenem. Brooks následně poslal Walla pryč. Ten na to odpověděl slovy: „F*ck you.“ Beal následně křičel na generálního manažera Grunfelda: „Mám těhle sr**ek už po krk.“
Satoranský říká, že podobné tréninky zažíval i během angažmá v Seville. Často se hádali, tréninky byly intenzivní, hráči se provokovali. Ale je normální být soutěživý a zapálený. Je to zdravé. Ale důležité je umět se omluvit. „Každý tým má vyhrocené tréninky. Každý rok. Ale protože prohráváme, musí se o tom stále někde psát. Je populární psát o Wizards negativně. Ale po tom tréninku bylo vše v pohodě. Mluvili jsme o tom. Lidi co do toho byli zapojení, si o tom promluvili. Komunikace je v basketbale velmi důležitá,“ říká Satoranský.
Během svého působení ve Washingtonu se seznámil Satoranský s Polákem Marcinem Gortatem. Rychle se z nich stali dobří kamarádi. Gortat se o Tomášovi nedávno rozpovídal: „V lize je hodně hráčů, kteří prostě nejsou hodní. Máte nějaké hráče, kteří jsou prostě tišší. A jsou tu hráči, kteří naopak mluví až moc. Ale Tomáš je celkově dobrý kluk. Vždycky najdete nějaké téma, o kterém s ním můžete mluvit. Je to člověk, který vám vždycky zlepší den. Zasmějete se s ním, když mu zavoláte řekne vám, že zajdete na večeři. Nikdy neřekne, že nehce. Nikdy se nestane, že by vám neodpověděl na zprávu. Do šatny skvěle zapadá.“
Satoranský přiznává, že byl ve škole populární. Trenéři mu vždy říkali, že jako rozehrávače ho musejí mít všichni spoluhráči rádi. Protože on drží tým pohromadě. A podle všeho to vypadá, že přesně tohle zatím čtvrtý Čech v NBA dokonale plní.