Tým z Pensylvánie vstupuje do třetího roku velké přestavby, jejíž konec je zdánlivě v nedohlednu. Kdyby Sam Hinkie, generální manažer Sixers, dostal shůry do týmu jednu superhvězdu pokaždé, když uklidňuje fanoušky a majitele větičkou „Věřte v proces, dopadne to dobře“, měl by v týmu zhruba 435 superhvězd. Všechny do jedné by je pak pochopitelně vytrejdoval do jiných týmů za volby v draftu, aby mohl onen proces přestavby týmu dál nerušeně pokračovat. Ale takový už je Hinkie, a takoví už jsou současní Sixers. A i přesto, že Philly za poslední dvě sezóny dokázala vyhrát pouhých 37 zápasů, fanoušci týmu z bývalého hlavního města USA by měli do nadcházejícího ročníku vstupovat s trochou optimismu. Možná to totiž bude na dlouhou dobu poslední ročník, ve kterém bude Philadelphia všem pro smích.
Vedení 76ers následuje poměrně jednoduchý vzorec, který v minulosti již několikrát zaručil týmům v NBA úspěch. Buďte na pár let tak špatní, jak to jen jde, nastřádejte dostatek vysoce postavených voleb v draftu a udržte se pod hranicí platového stropu. Pokud vše provedete správně, měla by nastat jedna z následujících variant: Buď draftujete ultra-talentované hráče, ze kterých vyrostou budoucí hvězdy soutěže. Takto se to povedlo například týmu Oklahoma City Thunder. Druhou variantou je, že některý ze současných hvězdných hráčů spatří potenciál, který v sobě váš mladý tým má, a rozhodne se k němu připojit. Takhle se mezi elitu dostali Houston Rockets s Dwightem Howardem, Cleveland Cavaliers (2014 edition) s LeBronem Jamesem a v podobný osud doufají i Milwaukee Bucks s Gregem Monroem.
Nikdy to ale není tak jednoduché, jak se zdá. Oklahoma se na své cestě mohla spolehnout na špičkový scouting mladých prospektů, Houstonu zase doslova spadl do klína James Harden, v případě Clevelandu zaúřadovala především náklonnost LeBrona Jamese k domácímu prostředí a v Milwaukee je velkým lákadlem osobnost trenéra Jasona Kidda. Přestavba ve Philadelphii se zdá být nekonečná právě proto, že žádná podobná okolnost v týmu Sama Hinkieho zatím nenastala. Spíše naopak.
Joel Embiid, trojka draftu 2014, si obnovil zranění nohy a na palubovku se tak nepodívá ani ve své druhé sezóně u Sixers. Nerlens Noel si NBA zahrál až rok po svém draftu, podobně jako např. Blake Griffin. Dario Saric, kterého Sixers draftovali v roce 2014 jako dvanáctého, si tuto sezónu ještě odkroutí v Turecku a Michael Carter-Williams se vloni poroučel pryč v rámci trejdu - zřejmě právě proto, že tým zkrátka ještě nebyl připravený udělat onen další krok ve vývoji. To se však má v následujících dvou ročnících změnit.
SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY:
Důvodem k optimismu je Jahlil Okafor, kterého si Sixers vybrali jako trojku letošního draftu. Okafor je z celého draftu pravděpodobně nejlépe připraveným hráčem pro NBA, pokud jde o tělesnou stavbu. Centr z Duke disponuje výškou 211 cm, váží něco přes 125 kilo a v útoku by měl být k nezastavení díky plejádě pohybů a kroků, které zvládá ve hře zády ke koši. Pro Sixers to tak konečně může znamenat jackpot - konečně hráč, který je připraven nastoupit a ihned po draftu podávat v NBA slušné výkony. Právě na tomto hráči by chtěli Sixers postavit svůj budoucí úspěch.
Okafor by se měl dočkat dostatku herního času, jelikož je s přehledem nejlepším hráčem na soupisce Sixers. Minuty pod košem by měl sdílet s defenzivním talentem Nerlensem Noelem. Noel bude na pozici 4 hrát z donucení a je otázkou, jak bude tuto pozici zvládat. V útoku by to pro něj neměl být problém, jeho nejsilnější stránkou je rychlé nabíhání si pro balony a hledání mezer v soupeřově obraně. Zde by si tedy s Okaforem měli parádně sednout. Otazníky ale nastávají v obraně - Nerlens Noel je typický rim protector (typově něco jako Roy Hibbert v jeho nejlepších letech), a tato role se mu v základní sestavě vedle Okafora bude plnit velice těžko, obzvlášť pak proti menším týmům, které ho vytáhnou dále od koše. Noel si jistě odkroutí slušnou porci minut jako centr po boku hráčů z lavičky, kde toto problém nebude, ale v základní pětce visí ve vzduchu průšvih a je na trenérovi Brettu Brownovi, aby si s touto situací nějak poradil.
Obrana Sixers byla sice vloni statisticky 12. nejlepší (povolila soupeřům 102,1 bodů za 100 útoků), ale tohle číslo zřejmě klame, jelikož spousta zápasů Sixers byla rozhodnuta již po třetí čtvrtině a soupeři dohrávali tato vítězná utkání s hráči z lavičky. Když k tomu pro letošek přičteme mizernou obranu na perimetru (Tony Wroten, Kendall Marshall, Nik Stauskas ani Robert Covington toho moc neubrání) a výše zmíněné potenciální problémy s obranou pod košem (Okafor zdaleka nedosahuje obranné výkonnosti na úrovni NBA a Noel bude dost možná po hřišti prohánět střílející pivoty), visí ve vzduchu pro Sixers skutečná obranná katastrofa.
V útoku by však mohl nastat zajímavý obrat a Sixers by zde mohli učinit první krůčky správným směrem. O pozici prvního rozehrávače se budou prát Tony Wroten, Kendall Marshall a Isaiah Canaan. Druhý jmenovaný by měl hru Sixers uklidnit a omezit ztráty, které nezkušený tým vloni tolik trápily.
Velké sestavy s dvojicí pivotů (na výběr má kouč Brown kromě Okafora a Noela také Carla Landryho) by měly fungovat, pokud se na perimetru budou pohybovat střelci, jmenovitě Nik Stauskas, Robert Covington či Hollis Thompson. Obzvláště efektivní by pak mohly být malé sestavy s Covingtonem na pozici 4 a Nerlensem Noelem na centru. Pick-and-rollová spolupráce Wroten/Marshall + Noel obklopená třemi střeleckými hrozbami by mohla vést k solidním výsledkům. Vyměňte Noela za Okafora a dostanete v podstatě lacinou kopii Orlanda Magic z roku 2009, která však na rozdíl od Howardova týmu nedokáže ubránit zhola nic. Jisté je to, že kouč Brett Brown dostane spoustu prostoru k experimentování. Žádné velké výsledky se od jeho týmu totiž ani letos nečekají.
PŘÍCHODY A ODCHODY:
Sixers jsou díky své koncepci na přestupovém trhu naprostým unikem. Během léta se na soupisce Philadelphie nakrátko ohřáli mimo jiné například Gerald Wallace či Jason Thompson. Sam Hinkie se typicky rozloučil s mnohem větším počtem hráčů, než které přivedl, za pochvalu však stojí akvizice Nika Stauskase a také Carla Landryho, který v týmu zřejmě setrvá. Do tréninkového kempu nakonec nastupuje 19 hráčů, ze kterých kouč Brown vybere finálních 15 pro oficiální soupisku.
The Sixers’ training camp roster consists of 19 players born in the 1990s, 1 born in the 1980s. pic.twitter.com/MqFWSuUuhr
Do Philadelphie pak kromě talentovaného Okafora zamířili Nik Stauskas a Carl Landry (oba SAC), Kendall Marshall a Pierre Jackson (volní hráči) a nováčci z draftu Richaun Holmes (#37), JP Tokoto (#58) a Scottie Wilbekin (nedraftovaný). Pokud tato jména čtete poprvé v životě, nezoufejte, nejste jediní.
Jahlil Okafor, hypertalent z Duke. Útočná hra Sixers by se měla točit kolem Okafora a jeho schopnosti hrát zády ke koši, zakončovat z vymezeného území a také přihrávat. Okafor se tak ocitl v ideální pozici pro boj o cenu pro nejlepšího nováčka roku (Rookie of the Year), jelikož o statistické úspěchy v dresu Sixers jistě nebude mít nouzi. Fajnšmekři se pak mohou soustředit na to, jak si sedne s Nerlensem Noelem na obou stranách palubovky a zda se individuálně zlepší v obranných činnostech.
Pokud jste až doteď nepochopili, že Philadelphia již potřetí za sebou útočí na příčky nejnižší, zřejmě jste nečetli dost pozorně. Tentokrát však uvidíme dominantního tahouna týmu, nadějný útok a snad i pozitivní vývoj ostatních hráčů. Philadelphia sice bude ve Východní konferenci paběrkovat někde u dna, ale osobně jim předpovídám zlepšení oproti loňským 18 výhrám a tipuji, že dosáhnou na metu 23 vítězství. Ten pravý triumf pro Sixers však může přijít v loterii a následném draftu 2016.
